|
|
Faktory ovlivňující velikost zoo populací u ještěrů, hadů, želv a krokodýlů: efekt stupně ohrožení, velikosti a atraktivity pro člověka
Janovcová, Markéta ; Landová, Eva (vedoucí práce) ; Komárek, Stanislav (oponent)
Na světě existuje velké množství druhů, každý rok však přibývá těch, které jsou ohrožené. Jednou z možností jejich záchrany je v současné situaci i chov v lidské péči. Dostatečná populace s uspokojivým managementem chovu v zajetí dává mnoha druhům naději jak na samotné přežití (střednědobé), tak i šanci na případný návrat do volné přírody. V současnosti celosvětově nejvýznamnějším sdružením chovatelských zařízení jsou zoologické zahrady WAZA (World Association of Zoos and Aquariums). Protože tyto instituce fungují jako síť umožňující výměnu chovaných jedinců, můžeme populace chované v těchto institucích chápat pro účely ochranářské biologie a dle konceptu tzv. "archy Noemovy" jako celosvětovou populaci daného druhu v lidské péči charakterizovanou svojí velikostí, tj. celkovým počtem jedinců. Ovšem prostor v této novodobé Arše je omezen, proto je důležité, které druhy se vyberou a dostanou šanci na záchranu. Faktorů, které rozhodují o umístění konkrétního zvířete do zoologické zahrady může být celá řada. Podle předchozích studií byly vybrány faktory, které by mohly být významné, a to velikost těla zvířete, taxonomické zařazení a stupeň jeho ohrožení (podle IUCN). Analýza těchto faktorů u hlavních vývojových linií plazů (želvy, krokodýli, ještěři a hadi) by měla naznačit, která zvířata a proč jsou v...
|
|
|
Juvenilní zbarvení u ještěrů
Bauerová, Anna ; Frynta, Daniel (vedoucí práce) ; Rehák, Ivan (oponent)
Tato práce shrnuje dosavadní poznatky o zbarvení ještěrů - mechanismus vzniku barvy, barviva (pigmenty a strukturní barvy) a hormonální vliv na zbarvení těla. Zabývá se možnými funkcemi zbarvení (antipredační, sociální, termoregulační) a jeho vznikem. Dále je přehledem prací o juvenilním zbarvení ještěrů, které se věnují testování hypotéz, jakou funkci odlišné zbarvení mláďat u ještěrů plní. Zmíněny jsou i mechanismy změn zbarvení a faktory, které je ovlivňují. Součástí práce je také experimentální část, zabývající se jednotlivými barevnými znaky juvenilních a adultních gekončíků. Zvolili jsme několik znaků: pruhovaný ocas juvenilů, pruhované tělo juvenilů, světlý pruh na hlavě u juvenilů, pruhovaný ocas adultů, pruhované tělo adultů a světlý pruh na hlavě u adultů. Na několika fylogenetických stromech jsme zjišťovali, zda se jedná o odvozené znaky. Po porovnání stromů se ukázalo, že v případě juvenilního zbarvení se pravděpodobně jedná o ancestrální znak. V případě adultního vzoru jsme nedošli k jasnému závěru. Klíčová slova: juvenilní zbarvení, ontogenetická změna zbarvení, ještěři
|
|
|
Teritorialita u ještěrů
Chmelař, Jan ; Rehák, Ivan (vedoucí práce) ; Veselý, Milan (oponent)
Teritorialita u ještěrů Jan Chmelař Abstrakt: Teritorialita je velmi často diskutovaný fenomén, který se vyskytuje u všech skupin obratlovců na intraspecifické úrovni. Ještěři mezi nimi přesto zaujímají prominentní pozici díky ohromné variabilitě teritoriálního chování mezi vyššími taxony, druhy, populacemi i jedinci. Příkladem mohou být systémy sociální dominance, teritorialita samic nebo teritorialita na interspecifické úrovni. Její význam z hlediska kontroly reprodukce a exkluzivity zdrojů je zjevný a zpravidla zvyšuje fitness jedinců, kteří si svá teritoria ohlídat dokáží. Zároveň však zvyšuje expozici jedince a jeho náchylnost k predaci, je velice energeticky náročná v neposlední řadě někdy komplikuje snahy konzervačních biologů tím, že u druhů v různém stupni ohrožení, snižuje genetickou variabilitu jednotlivých populací. Klíčová slova: teritorialita, sociální dominance, ještěři, domovský okrsek
|
|
|
Evoluce pohlavních chromozomů a karyotypu u ještěrů skupiny Laterata
Buchbauerová, Lucie ; Kratochvíl, Lukáš (vedoucí práce) ; Šťáhlavský, František (oponent)
Cílem této práce bylo shrnout dosavadní znalosti o karyotypu a pohlavních chromozomech u ještěrů skupiny Laterata a analyzovat získaná data pomocí fylogenetické analýzy. Karyotyp představuje soubor všech chromozomů v jádře buňky a jeho sledováním sledujeme i to, jak je v jádře genetická informace organizována a jak podléhá evoluci. Skupina Laterata obsahuje čtyři velké skupiny šupinatých plazů: Teiidae, Gymnophthalmidae, Amphisbaenia a Lacertidae. Všechny tyto skupiny mají geneticky určené pohlaví (GSD) a některé druhy mají rozeznatelné pohlavní chromozomy. Pokud jsou pohlavní chromozomy diverzifikovány (přítomny), u skupin Teiidae a Gymnophthalmidae jsou to XY, popřípadě neopohlavní chromozomy X1X1X2X2:X1X2Y. U skupin Amphisbaenia a Lacertidae určují pohlaví ZW pohlavní chromozomy, případně Z1Z1Z2Z2:Z1Z2W neopohlavní chromozomy. Fylogenetická analýza byla provedena v programu Mesquite a výstup z této analýzy představuje fylogenetický strom se dvěma charaktery, přičemž pro každý z nich byla použita metoda maximální parsimonie, pomocí níž se ve stromě pro každou větev vypočítaly nejpravděpodobnější ancestrální stavy. Klíčová slova: karyotyp, pohlavní chromozom, fylogeneze, plazi, ještěři
|
|
|
Fylogeneze vybraných rodů gekonů Mediteránu a přilehlých oblastí
Červenka, Jan
Fylogeneze vybraných rodů gekonů Mediteránu a přilehlých oblastí Jan Červenka disertační práce Abstrakt Disertační práce, jejímž základem jsou tři již publikované práce a jeden rukopis, je zaměřena na fylogenezi vybraných rodů gekonů z oblasti Mediteránu a oblastí přilehlých. Cílovou skupinu taxonů spojuje z morfologického hlediska absence přísavných lamel na prstech a z hlediska historie výzkumu skupiny také jejich předpokládaná blízká fylogenetická příbuznost. Na problematiku studovanou v této práci byly aplikovány především metody molekulární fylogenetiky s využitím sekvenčních dat získaných z mitochondriálních genů. Morfologické znaky, u ještěrů tradičně používané, byly zkoumány zejména v souvislosti s ekologií studovaných forem. Práce umožnila první podrobnější náhled na fylogenezi zkoumaných taxonů. Ze zjištěných výsledků vyplývá, že rod Cyrtopodion, dříve považovaný za monofyletický, monofylem není, neboť rody Bunopus a Agamura tvoří jeho vnitřní skupiny. Jeho podrod Mediodactylus tvoří monofylum, nikoli však blízce příbuzné ostatním zástupcům rodu a byl povýšen na samostatný rod Mediodactylus. Enigmatický a doposud poměrně málo prozkoumaný rod Carinatogecko tvoří se všemi svými zástupci vnitřní skupinu rodu Mediodactylus. Na základě vnější morfologie a ekologických charakteristik bylo též doporučeno...
|
|
|
Energetické náklady autotomie a regenerace ocasu u plazů
Píchová, Veronika ; Starostová, Zuzana (vedoucí práce) ; Frýdlová, Petra (oponent)
Většina druhů plazů má schopnost dobrovolného odvržení ocasu neboli autotomie s následnou regenerací ocasu, která funguje jako anti-predační mechanismus. Ačkoli se zjevně jedná o úspěšnou evoluční adaptaci, jedinec s autotomizovaným ocasem je často negativně ovlivněn zvýšenou pravděpodobností predace, snížením lokomoční schopnosti, sníženou imunitou nebo například změnou jeho sociálního statusu. V neposlední řadě může ztráta ocasu a následná regenerace významně ovlivnit energetiku jedince, a to ať již přímo díky ztrátě tukových zásob, které jsou většinou umístěné právě v ocasu nebo díky tomu, že následná regenerace ztracených tkání je energeticky náročná a často vyžaduje přesměrování alokace energie na úkor jiných procesů. Autotomie a regenerace ocasu, tak může ovlivnit důležité vlastnosti nebo fyziologické procesy jako je tělesný růst či celková velikost těla, reprodukční schopnost nebo intenzita metabolismu. Právě vliv autotomie na poslední zmíněné aspekty života jedince je v posledních letech předmětem mnoha výzkumů, které dochází k rozporuplným závěrům. Cílem této práce je stručně shrnout informace o mechanismu kaudální autotomie a regenerace a dále shrnout současné poznatky o energetických nákladech spojených s autotomií a regenerací ocasu.
|
|
|
Faktory ovlivňující velikost zoo populací u ještěrů, hadů, želv a krokodýlů: efekt stupně ohrožení, velikosti a atraktivity pro člověka
Janovcová, Markéta ; Landová, Eva (vedoucí práce) ; Komárek, Stanislav (oponent)
Na světě existuje velké množství druhů, každý rok však přibývá těch, které jsou ohrožené. Jednou z možností jejich záchrany je v současné situaci i chov v lidské péči. Dostatečná populace s uspokojivým managementem chovu v zajetí dává mnoha druhům naději jak na samotné přežití (střednědobé), tak i šanci na případný návrat do volné přírody. V současnosti celosvětově nejvýznamnějším sdružením chovatelských zařízení jsou zoologické zahrady WAZA (World Association of Zoos and Aquariums). Protože tyto instituce fungují jako síť umožňující výměnu chovaných jedinců, můžeme populace chované v těchto institucích chápat pro účely ochranářské biologie a dle konceptu tzv. "archy Noemovy" jako celosvětovou populaci daného druhu v lidské péči charakterizovanou svojí velikostí, tj. celkovým počtem jedinců. Ovšem prostor v této novodobé Arše je omezen, proto je důležité, které druhy se vyberou a dostanou šanci na záchranu. Faktorů, které rozhodují o umístění konkrétního zvířete do zoologické zahrady může být celá řada. Podle předchozích studií byly vybrány faktory, které by mohly být významné, a to velikost těla zvířete, taxonomické zařazení a stupeň jeho ohrožení (podle IUCN). Analýza těchto faktorů u hlavních vývojových linií plazů (želvy, krokodýli, ještěři a hadi) by měla naznačit, která zvířata a proč jsou v...
|
|
|
Evoluce pohlavních chromozomů a karyotypu u ještěrů skupiny Laterata
Buchbauerová, Lucie ; Kratochvíl, Lukáš (vedoucí práce) ; Šťáhlavský, František (oponent)
The aim of this study was to summarize all what is known about the karyotype and about sex chromosomes in the lizard clade Laterata and to analyze this two gained datasets by means of a phylogeny. Karyotype represents a whole number of chromosomes in a cell and it is an important source of informations on how the genetic information in nucleus is organized and how it works along with the evolution. The Laterata clade consists of four big groups of squamate reptiles: Teiidae, Gymnophthalmidae, Amphisbaenia and Lacertidae. All the groups have a genotypic sex determination system (GSD) and some species within these clades pones sex chromosomes. If they are present, in Teiidae and Gymnophthalmidae it is the XY sex chromosome system which determines the sex of a specimen. On the other hand, in Amphisbaenia and Lacertidae it is the ZW system of sex determination. Sometimes the X1X1X2X2:X1X2Y or Z1Z1Z2Z2:Z1Z2W sex chromosome system occurs in Teiidae / Gymnophthalmidae or in Lacertidae, respectively. The phylogenetical analysis was performed in Mesquite programme and the output from the analysis is a phylogenetical tree with two characters (number of chromosomes and the sex determination system) and the maximum parsimony counted for each of them. Then the interpretation was in the order and it is the main...
|
|
|
Variabilita v počtu obratlů a evoluce velikosti těla gekonů
Vohralík, Martin ; Kratochvíl, Lukáš (vedoucí práce) ; Frýdlová, Petra (oponent)
Segmentace těla se často může podílet na konečné velikosti těla u značné části ektotermních obratlovců. Tato práce se zaměřuje na odhalení vztahu ekologických (teplota) a genetických faktorů (pohlavní rozdíly) spojovaných s konečnou velikostí těla a odhalení jejich vlivu na počet tělních obratlů u gekonů rodu Paroedura s bližším zaměřením na druh Paroedura picta. Jedinci studovaného druhu byli vystaveni třem rozdílným konstantním chovným teplotám, při kterých dosáhli různých konečných velikostí. Testovali jsme hypotézu, zda počet presakrálních obratlů koreluje s konečnou velikostí těla a zda je ovlivněn teplotou a pohlavím. Data tuto hypotézu nepotvrzují, naopak ukazují vysokou genetickou a environmentální kanalizaci počtu tělních obratlů. Silně konzervativní počet obratlů se nám podařilo prokázat i napříč rodem Paroedura navzdory velmi výrazným evolučním změnám ve velikosti těla. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
|
Fylogeneze vybraných rodů gekonů Mediteránu a přilehlých oblastí
Červenka, Jan
Fylogeneze vybraných rodů gekonů Mediteránu a přilehlých oblastí Jan Červenka disertační práce Abstrakt Disertační práce, jejímž základem jsou tři již publikované práce a jeden rukopis, je zaměřena na fylogenezi vybraných rodů gekonů z oblasti Mediteránu a oblastí přilehlých. Cílovou skupinu taxonů spojuje z morfologického hlediska absence přísavných lamel na prstech a z hlediska historie výzkumu skupiny také jejich předpokládaná blízká fylogenetická příbuznost. Na problematiku studovanou v této práci byly aplikovány především metody molekulární fylogenetiky s využitím sekvenčních dat získaných z mitochondriálních genů. Morfologické znaky, u ještěrů tradičně používané, byly zkoumány zejména v souvislosti s ekologií studovaných forem. Práce umožnila první podrobnější náhled na fylogenezi zkoumaných taxonů. Ze zjištěných výsledků vyplývá, že rod Cyrtopodion, dříve považovaný za monofyletický, monofylem není, neboť rody Bunopus a Agamura tvoří jeho vnitřní skupiny. Jeho podrod Mediodactylus tvoří monofylum, nikoli však blízce příbuzné ostatním zástupcům rodu a byl povýšen na samostatný rod Mediodactylus. Enigmatický a doposud poměrně málo prozkoumaný rod Carinatogecko tvoří se všemi svými zástupci vnitřní skupinu rodu Mediodactylus. Na základě vnější morfologie a ekologických charakteristik bylo též doporučeno...
|
host ::
RSS.